Pes-najlepší priateľ človeka
Takže niečo napíšem o psoch: Rassy psov :
Je ich veľa ale ja dám iba 10 : Yorkšírsky teriér
Jazvečík
Border Collie
Bernský Salašínsky Pes
Pudlík
Čivava
Vlčiak
Maltézak
Zlatý Retríver
Kokeršpaniel Anglický
Týto psi sú u nás veľmi najznámejšie psy! Neskôr dám aj obrázky :-)
Yorkšírsky Teriér
Historie
Yorkšírský teriér původně patřil ke psům chovaným anglickou chudinou. V 11.století platil pro poddané v Anglii zákaz lovu a dokonce i zákaz chovu velkých loveckých psů. Z toho důvodu vyšlechtili horníci z oblasti West Riding v hrabství Yorkshire malého robustního psíka, který uměl chytat krisy a potkany a příležitostně lovil i králika. Na vzniku yorkšírského teriéra se patrně podíleli nízkonozí Skotší ret
řiveri. O jeho dlouhou hedvábnou srst se pravděpodobně zasloužil maltézaček. Původní poslání yorkšírského teriéra nebylo právě lehké. Doprovázel horníky do šachet a v přádelnách působil jako krysař. Angličtí dělníci pořádali pro své psy dokonce i zápasy s krysami. Přerod u yorkšírského teriéra z pracovního v luxusního psa se udál koncem 19.století. Tehdy se stal mazlíčkem dam z vyšší společnosti. Ve všeobecné povědomí vešel na počátku šedesátých let 20.století a dodnes se těší stále rostoucí oblibě. Do svazu Kennel Club bylo toto plemeno poprvé zapsáno v roce 1886.
Popis
Yorkšír je živý kokos je maly prcek , inteligentní teriér, s dlouhou, rovnou srstí, která je od špičky nosu až ke konci ocasu rozdělena pěšinkou. Na hlavě je dlouhá, bohatá, sytě zlatá, tmavší na stranách hlavy, kolem uší a na čenichové partii, kde je zvlášť dlouhá. Tříslová barva na hlavě nezasahuje až na krk, ani zde neobsahuje žádné tmavé nebo černé chlupy. Tělo je kompaktní, dobře propracované, vyjadřuje sebevědomí a temperament. Ideální hmotnost je mezi 1800-2800g, nicméně chovný pes by neměl vážit méně než 2000g. Standardem povolená váha je až do 3200g. Ideální váze nejlépe odpovídá výška 20-24 cm. Stavba těla je pevná a krátká. Velmi důležitá je hřbetní linie, která musí zůstat rovná i za chůze. Přední i zadní končetiny jsou rovné a pevné, zadní kolenní kloub musí mít správné zaúhlení, které ovlivňuje pohyb psa, hrudní končetiny jsou pevné, dobře kryté sytě zlatavou srstí, která je tmavší u kořenů než na koncích; toto zbarvení nezasahuje nad lokty. Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu zcela rovné, hlezna nevybočená ani nevbočená. Tlapky jsou uzavřené, přední o něco větší než zadní. Psi se správným pigmentem mají černé drápky. Ocas je kupirovaný (není podmínkou) a nesený vzpřímeně,je úplně osrstěný, barva srsti je modrá a sytější než na zbytku těla, a to zvláště na samém konci. nesený je lehce nad úrovní hřbetu. Hlava je poměrně malá a plochá, čelo nesmí být příliš výrazné ,nos je černý. Oči jsou středně velké, tmavé a lesklé, s živým,inteligentním výrazem. Oční víčka musí být tmavě pigmentovaná. Poměrně malé uši jsou vztyčené, ve tvaru obráceného V a velikostí odpovídají celkové velikosti psa. Skus by měl být nůžkový, ale někdy je tolerován i zkus klešťový. Jedním z nejdůležitějších znaků tohoto plemene je srst, která je u mladších psů střední délky, ale u starších jedinců je vyžadována srst dlouhá až na zem. Měla by být lesklá rovná a hedvábná, v žádném případě nesmí být vlnitá. Barva srsti je ocelové modrá, srst na hlavě a na hrudi má světle zlaté pálení, které je i na končetinách.
Jazvečík
Vzhľad
Jazvečík je plemeno typické svojimi nízkymi nohami a dlhým kompaktným telom. Môže vážiť až 9 kg - ak ide o štandardného jazvečíka, u trpasličieho a králičieho rázu sa meria obvod hrudníka. Trpasličí jazvečík obvod hrudníka do 35 cm a králičí jazvečík obvod hrudníka do 30 cm. Krátka, dlhá alebo drsná srsť môže byť rôzne sfarbená (jednofarebná, dvojfarebná, škvrnitá), pričom biela farba nie je žiaduca. Jazvečíky delíme:
- Štandardný jazvečík
- krátkosrstý
- dlhosrstý
- drsnosrstý
- Trpasličí jazvečík
- krátkosrstý
- dlhosrstý
- drsnosrstý
- Králičí jazvečík
- krátkosrstý
- dlhosrstý
- drsnosrstý
Tieto rôzne varianty jazvečíka vznikli na základe rozličných požiadaviek na určité pracovné nasadenie psa a s tým spojenú potrebu jeho špecializácie.
Povaha a využitie
Mnohí ľudia, ktorí vidia na ulici javečíka s podlhovastým telom vôbec nevedia o tom, že tento malý štvornohý a veľmi obľúbený spoločník je pri dobrom výcviku obratným, vynikajúcim a spoľahlivým poľovným psom. Ako poľovný pes je mnohostranne využiteľný, okrem iného ako durič na brlohárenie. Králičí jazvečík sa dokáže obratne pohybovať v králičej nore. S inými psami a deťmi si nie vždy rozumie.
Border Collie (Borderská Kólia )
História
Plemeno bolo vyšľachtené ako pastiersky pes v horských podmienkach na hraniciach Anglicka a Škótska. Jeho hlavná úloha tkvela v nadháňaní stád oviec. Pri tejto činnosti využívajú pre toto plemeno špecifickú techniku - stádo fixujú pohľadom, čo na ovce pôsobí takmer ako hypnóza. Borderky sa často prikrčia, čím ovciam naznačujú skok. Spolu s fixujúcim pohľadom je toto základný spôsob práce borderských kólií pri pasení. Ďalšou špecifickou črtou tohto plemena je jeho schopnosť okamžite, aj v skoku sa otočiť do potrebného smeru a to aj v nezvyčajne ostrom uhle.
Pravdepodobnými priamymi predkami borderských kólií sú:
- anglický špringeršpaniel
- greyhound
- Vďaka špringeršpanielovi získala borderská kólia reflex prikrčenia k zemi, čím sa z obyčajného štekajúceho a hryzúceho pastierskeho psa stal výkonnejší pracovný pes. Od greyhounda získalo plemeno rýchlosť, vytrvalosť a tvar uší. Neskôr sa k tomuto krížencovi primiešala tiež krv bradatých kólií.
- Ako všetky pracovné plemená, ani borderská kólia nevznikla cieleným chovom. Pastieri si jednoducho vyberali najlepšie pasúce jedince, na ktorých potom odchovávali ich potomkov. Základným kritériom boli teda pracovné vlastnosti psa a nie jeho vzhľad. Aj po založení ISDS (Medzinárodná organizácia ovčiarskych psov) v roku 1906 sa do plemennej knihy zapisovali rôzne jedince aj neznámeho pôvodu, ktoré mohli vylepšiť vlastnosti plemena.
Povaha a využitie
Borderská kólia je mimoriadne inteligentné plemeno. Pri svojom pracovnom využití sa jedince museli spoliehať na svoje vlastné schopnosti, čo z neho spravilo bystrého a nezávislého psa. Schopnosť pásť majú borderské kólie vrodený, čo sa prejavuje tým, že pasú všetko, čo sa hýbe - ovce, kravy, ale aj mačky, kačky, či deti. Je to plemeno plné energie, ktorú potrebuje zmysluplne spotrebovať. Okrem pasenia sú vhodné rôzne kynologické športy ako sú agility, tanec so psom, flyball, frisbee, športová kynológia a pod. V rukách neskúseného majiteľa sa môže z borderky stať nervózny a podráždený jedinec, pri nedostatku aktivity máva deštrukčné sklony.
Je to rýchlo sa učiace a ľahko ovládateľné plemeno s veľkou chuťou pracovať. Vďaka tomu môžeme plemeno stretnúť aj v úlohe záchranárskeho, lavínového psa, či canisterapeuta alebo psa vyhľadávajúceho drogy.
Bernský Salašánksý Pes
Bernský salašnický pes
Bernský salašnický pes je středně velký až velký, dlouhosrstý, tříbarevný, harmonický a vyrovnaný. Původně byl používán jako hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech. Naháněl dobytek, hlídal zemědělské usedlosti a ve speciálním postroji tahal malé dvoukolové káry. Bernský salašnický stejně jako bernardín umí vyhledávat lidi ztracené ve sněhových závějích.
Podle klasifikace FCI patří mezi švýcarské salašnické psy bez pracovní zkoušky. Poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10. Tělo má spíše podsadité, než dlouhé. Psi mají výšku v kohoutku 64-70 cm, feny 58-66 cm, a váhu mezi 32 až 50 kg. Plemeno je snadno rozeznatelné díky tříbarevným znakům (černá, hnědočervené pálení a bílá). Většina těla je černá. Líce, punčochy a skvrna okolo oka má hnědočerné pálení. Hruď, prsty, čumák, špička ocasu a lysina mezi očima mají bílou barvu. Pokud pes sedí, je nejnápadnější díky své bílé náprsence. Zbarvení jednotlivých psů se liší jen nepatrně většinou v množství bílé barvy. Oči jsou tmavě hnědé. Uši jsou trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené. Ocas je bohatě osrstěný, v klidu svěšený černý a na konci bílý, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ní. Bernský salašnický pes je povahou jistý, pozorný, bdělý, dobromyslný a přítulný, trpělivý, hravý a hlavně má rád děti, takže je vhodný k dětem i jako pes hlídací.
Zdravotní potíže
Je obzvláště náchylný k dysplazii kyčelních kloubu. Trpí také dědičnými očními chorobami a rakovinou
Pudlík
Jádro pudla
Jádro pudla je ustálené slovní spojení, které vešlo do slovníku jako rčení, přirovnání. Znamená pochopení smyslu nějaké léčky nebo podvodu nebo objevení skryté podstaty věci a jednání.
Původ rčení
Johann Wolfgang Goethe ve svém stěžejním díle „Faust“ - dvoudílné filosofické básni – píše o učeném doktorovi Faustovi. Ten byl nejen hledačem kamene mudrců a elixíru života, ale studoval vědy i magie a stále toužil poznat víc. Byl odhodlán upsat se i ďáblu, aby došel cíle. Jednou se venku k němu přidal černý pudl, lísal se a nedal se odehnat. U Fausta se usadil ve studovně za kamna a postupně se zvětšoval a proměňoval do lidské podoby. Byl to pověstný Mefistofeles – ďábel, který doktorovi sliboval poznat taje i rozkoše světa.
V okamžiku, kdy se pudl změnil v ďábla, Faust překvapeně i pobaveně zvolal : „Tak tohle bylo to jádro pudla!?“
V originále (německy) věta zní: "Das also war des Pudels Kern."
čivava
Čivava
Čivava je nejmenší plemeno psa na světě, ačkoliv to neznamená, že u některých jiných společenských plemen malého vzrůstu se nenajde také malý jedinec (například Yorkšírský teriér) - v samotném oficiálním standardu plemene se používa sousloví "je považována" (is regarded - angl.). Jeho jméno je odvozeno od největšího mexického státu Chiuaua, kde byl jeho výskyt poprvé doložen; indiánské pověsti zmiňují čivavy jako ochránce zemřelých náčelníků na cestě do světa duchů. Není však známo, zda jej původně chovali místní obyvatelé Aztékové či Toltékové nebo zda se do Mexika dostal se španělskými obchodníky z Japonska nebo Číny - pozn. v každé knize o čivavě je historie plemene trochu jiná, viz Literatura v odkazech.
Čivava je ostražitý a hbitý pes s velkýma vztyčenýma ušima; hmotnost dospělého psa se pohybuje ideálně v rozsahu 1,5 - 2,5 kilogramy, přijatelní jsou i psi pohybující se mezi 500 gramy a 1,5 kilogramu. Vyskytují se dlouhosrstí i krátkosrstí jedinci, barva srsti může být libovolná. Čivavy se dožívají věku až dvaceti let (obecně platí, že čím menší pes, tím delší život)[1]. První pes plemene byl oficiálně registrován roku 1904. Čivavy se rodí s neúplně vyvinutou lebkou - tento jev se nazývá fontanela.
Povaha
Obranářská a odvážná povaha Čivav, neubírá nic na jejich roztomilosti a přítulnosti. Dokáží být agresivní a neukázněné, ale při důsledném výcviku a přísnosti majitele se z Čivavy stává poslušné a hodné zvíře. Miluje procházky stejně jako ležení v teplíčku domova. Je velmi vhodná do bytu a zvláště ke starým lidem, kteří se o ni mohou starat s ohledem na její nenáročnost, velikost a oddanost svému pánovi, kterou mu prokazují mazlením v jeho náručí. Milují společnost psů i lidí, jsou odvážné a velmi smělé. Při jakémkoli náznaku útoku ze strany dospělých lidí nebo dětí, mohou i zaútočit a agresora pokousat.
Čivava je mrštný, odvážný a temperamentní pes. Vyznačuje se hravostí a schopností vymýšlet pořád nové a nové lumpárny. Pokud jí chybí "jiskra v oku", něco není v pořádku. Povaha není ovlivněna velikostí, jako každý pes potřebuje pevnou výchovu a jasné určení pravidel soužití. Často bývá velmi vázána na svého majitele. Je velmi učenlivá, rozhodně není hloupým "gaučákem". Můžeme s ní vykonávat různé psí sporty, samozřejmě s ohledem na její velikost a fyzické možnosti. Vynikající zábavou může být dogdancing nebo miniagility. Společné hrátky jen utuží vztah páníčka a psa. Čivava se pro svůj miniaturní vzrůst nehodí k mladším dětem, mohly by jí nechtěně ublížit. Povahové vlastnosti se liší jedinec od jedince, zde uvádím pouze všeobecný přehled.
Vlčiak
Vlčiak
Vlčiak je súhrnné označenie niektorých špecifických plemien psov. Vyznačujú sa tým, že pri ich šľachtení bol použitý okrem psa aj vlk. Nejedná sa však o priame krížence psa a vlka, ale o plemená, v ktorých šľachtení zohral vlk minoritnú úlohu. V súčasnosti poznáme dva druhy "čistokrvných" vlčiakov:
- českoslovesnký ovčiak - národné plemeno SR, vyšľachtené na území bývalého Česko Slovenska. Pri jeho šľachtení bol použitý predovšetkým nemecký ovčiak a karpatský vlk.
- saarloosov ovčiak - holandské plemeno, pri ktorého šľachtení bol použitý severský vlk. Na rozdiel od vlka karpatského, ktorý je samotár, je severský vlk viac privyknutý svorke - preto je saarloosov vlčiak spoločenskejší a prístupnejší.
Často sa pojmom vlčiak nesprávne označujú aj iné ovčiarske plemená psov, alebo psy vzhľadom podobné vlku. Predovšetkým sa ako vlčiak zvykne ľudovo označovať jedinec plemena nemecký ovčiak, toto označenie je však nesprávne. Pri šľachtení plemena nemecký ovčiak nikdy nebol použitý vlk.
Maltézak (Maltézky pes )
Charakteristické rysy a péče
Vyznačuje se bílou dlouhou rovnou srstí. Ocas je nesen nad hřbetem. Výška v kohoutku se pohybuje od 20 do 25cm, hmotnost 4 – 5 kg. Je inteligentní, přítulný, má rád děti a dobře se vychovává. Je vhodné jej denně kartáčovat a česat, pravidelně koupat a čistit oči. Typické obtíže plemene jsou silné slzení, vytočený loket či vatovitá srst. Okolí očí je potřeba také pravídelně ošetřovat, protože výtekající slzy zbarvují a slepují srst.
Zlatý retríver (zlatý retríver )
Zlatý retrívr
Zlatý retrívr je plemeno psu vyšlechtěné ve Velké Británii a řazené mezi retrívery. Zlatý retrívr je obecně klidný, přátelský a vyhledávající společnost lidí a jiných psů pro své rozpustilé hry, které ho baví v každém věku. Má dobré plavecké schopnosti a hustou nepromokavou srst, což je plně využito při lovu kachen či jiného vodního ptactva. Jedná se o psa, který se vyznačuje velkou ochotou pomáhat lidem, a proto se také využívá jako canisterapeutickýa asistečný pes.
Historie
Se šlechtěním tohoto plemene začal Lord Tweedmouth, který toužil po psovi loveckém s dobrými vlastnostmi a psovi vzhledově pěkném. K vyšlechtění použil žlutého retrívra, který se narodil ve vrhu černých retrívrů, a dnes již neexistujícího tweedového vodního španěla, později také irského setra a bloodhounda. Roku se narodila první štěňata, a tak začala jeho snaha za pomoci liniové plemenitby, kterou využil jako jeden z prvních šlechtitelů. V chovu a šlechtění Zlatých retrívrů také pokračovali vikomt Harcout, který byl prvním vystavovatelem tohoto plemene, a paní Charlesworthová.
Plemeno žlutých retrívrů bylo uznáno roku 1903 v Kennel klubu. Roku 19013 byl založen Klub zlatých nebo žlutých retrívrů. Jméno Zlatý retrívr bylo oficiálně přijato až roku 19020, předtím se mohl používat přívlastek žlutý nebo ruský.
Pověsti
Jedna pověst tvrdí, že předky zlatého retrívra je pár žlutých psů působících v ruském cirkuse, které údajně Lord Tweedmouth koupil a zkřížil z bloodhoundem, aby byli o trochu menší. Avšak existují záznamy, že Lord Tweedmouth koupil žlutého retrívra na tržišti v Brightonu.
Další pověst je spojena s ochotou zlatého retrívra pomáhat. Starší paní, která dříve vlastnila zlatého retrívra jménem Kelly, byla nepohyblivá a nevidomá, a tak žila v pečovatelském domě. Jednou v tomto pečovatelském domě vypukl požár. Dolní dvě patra celá vyhořela a horní patro, kde bydlela tato žena bylo odříznuto hustým kouřem. Když přijeli hasiči budova již byla zničená a nikdo nepřežil kromě této staré ženy, která seděla v kapradinách a tvrdila, že ji její pes Kelly probudil a odvedl do bezpečí.
Kokeršpaniel Anglický (kokeršpaniel )
Anglický kokeršpaniel
Anglický kokeršpaniel je psie plemeno pochádzajúce zo Spojené Kráľovstvá. V systematike FCI sa radí do 8. skupiny,objavili ich v španielsku takmer pred tisic rokmi.V 14.storočí G. Chaucer vo svojich Canterburských poviedkach napísal,že je to španiel,ktorý by naňho najradšej vyliezol.španiel bolo kedysi všeobecné pomenovanie a oznacovalo psy,ktoré vyháňali vtáky z krovísk a podrastov a potom ich nosili svojmu pánovi.
Stavba tela,
Stavba tela, srsť, farebné varianty
Anglický kokeršpaniel dorastá do výšky 41 cm v kohútiku, čím sa radí medzi stredne veľké plemená. Stavba tela tejto rasy je robustná. Temeno a nos sú rovnakej dĺžky, ňufák je hranatý. Oči nesmú byť svetlo sfarbené, majú mať tmavohnedý alebo tmavoorieškový odtieň. Uši sú nasadené nízko, sú dlhé a porastené dlhou, hodvábnou srsťou. Chvost je nesený v jednej rovine s chrbtovou líniou.
Typická je pre toto plemeno hustá, hodvábna srsť vyžadujúca si zvýšenú starostlivosť. Môže byť zafarbená rôzne, jednofarebné jedince okrem znaku na hrudi nesmú mať na tele bielu farbu
- Najčastejšie farebné varianty u anglického kokeršpaniela sú: zlatá, čierna, hnedá,
- Tieto farby sa vyskytujú v kombináciách: bicolor, tricolor, beloš, beloš s pálením.